Která dieta na hubnutí? Co říká 48 randomizovaných studií

Velké rodiny diet, od těch s nejmenším obsahem sacharidů po ty s nejmenším obsahem tuků, vedou všechny k úbytku hmotnosti a rozdíly mezi nimi zůstávají malé. To je závěr síťové metaanalýzy 48 randomizovaných studií s 7 286 účastníky (Johnston a kol., JAMA, 2014). Studie DIETFITS pak prošla přímým testem: 609 dospělých sledovaných dvanáct měsíců, průměrný úbytek 5,3 kg při nízkotučné stravě a 6,0 kg při nízkosacharidové stravě, tedy rozdíl, který není významný a který nevysvětluje ani genetika, ani inzulin (Gardner a kol., JAMA, 2018).

Co metaanalýza 48 studií srovnávala

48 studií, které Johnston a kol. shromáždili, pochází z 59 publikací vybraných z 6 databází a zahrnuje 7 286 dospělých s nadváhou nebo obezitou, s indexem tělesné hmotnosti (BMI) 25 a více (Johnston a kol., JAMA, 2014).

Každá studie měla svou populární dietu či diety, bez odborného vedení, proti jiné stravovací metodě nebo proti žádné dietě; sledování trvalo nejméně tři měsíce a hmotnost se měřila po 6 a po 12 měsících (stejný zdroj).

Stejná dieta se objevovala ve více studiích jen zřídka, což ztěžovalo přímé srovnání. Síťová metaanalýza tuto překážku obchází: propojuje diety po dvojicích, přičemž každý článek se opírá o studie, které je postavily proti sobě (stejný zdroj).

Ve srovnání s žádnou dietou dosáhl úbytek hmotnosti 8,73 kg po 6 měsících při nízkosacharidové stravě proti 7,99 kg při nízkotučné stravě; po 12 měsících se obě rodiny přiblížily na zhruba 7,3 kg (stejný zdroj).

Model také vyčísluje vliv behaviorální podpory, 3,23 kg po 6 měsících proti 1,08 kg po 12 měsících, a vliv pohybu, 0,64 kg proti 2,13 kg (stejný zdroj).

Malé rozdíly mezi pojmenovanými dietami

Největší rozdíl mezi dvěma pojmenovanými dietami dosáhl 1,71 kg: po 6 měsících byla Atkinsova dieta před Zónovou dietou (Johnston a kol., 2014).

Podle autorů je úbytek hmotnosti při jedné i druhé nízkosacharidové či nízkotučné stravě významný a rozdíly mezi pojmenovanými dietami zůstávají malé (stejný zdroj).

Studie DIETFITS: dvě diety, dvanáct měsíců sledování

DIETFITS naverbovala 609 dospělých ve věku 18 až 50 let, bez diabetu, s indexem tělesné hmotnosti mezi 28 a 40. Randomizace rozdělila dobrovolníky mezi zdravou nízkotučnou a zdravou nízkosacharidovou stravu (Gardner a kol., JAMA, 2018). Studie probíhala na jediném pracovišti a nábor se rozprostřel od roku 2013 do roku 2015 (stejný zdroj).

Podpora se mezi skupinami nelišila: 22 skupinových setkání rozložených do dvanácti měsíců, vedených lektory, se stejným cílem: nejlépe udržitelná verze dané diety (stejný zdroj).

Po 12 měsících dosáhl průměrný úbytek hmotnosti 5,3 kg v nízkotučné skupině a 6,0 kg v nízkosacharidové skupině. Rozdíl mezi oběma skupinami 0,7 kg nebyl statisticky významný (95 % interval spolehlivosti: -0,2 až 1,6 kg). Skutečně dosažené příjmy se lišily mnohem více: 48 % sacharidů na jedné straně proti 30 % a 29 % tuků proti 45 % (stejný zdroj).

481 z 609 účastníků, tedy 79 %, dokončilo sledování a 18 zaznamenaných nežádoucích příhod se rozdělilo rovnoměrně mezi skupiny. Hodnoty krevních lipidů a krevní tlak se v obou skupinách zlepšily; LDL cholesterol se zvýšil v nízkosacharidové skupině (stejný zdroj).

Individuální rozptyl výrazně převyšoval rozdíl mezi skupinami: od 30 kg zhubnutých po 10 kg nabraných v každé skupině, tedy rozptyl téměř 40 kg (stejný zdroj).

Diety nerozhodly ani geny, ani inzulin

Zůstávala stopa z dřívějších prací: závisí správná dieta na profilu každého člověka? Studie testovala dva markery, genetický profil postavený na třech polymorfismech a hladinu inzulinu měřenou třicet minut po zátěži glukózou. Na začátku neslo 40 % účastníků profil spojený s nízkotučnou dietou a 30 % profil spojený s nízkosacharidovou dietou (Gardner a kol., 2018).

Nebyla nalezena žádná interakce mezi dietou a genetickým profilem (P = 0,20), ani mezi dietou a sekrecí inzulinu (P = 0,47) (stejný zdroj).

Dřívější retrospektivní práce pozorovala rozdíl 6 kg proti 2 kg podle toho, jak byly účastnice přiřazeny ke genotypu. DIETFITS byla navržena, aby tuto hypotézu otestovala prospektivně; nepotvrdila ji (stejný zdroj).

Tyto dva markery nedokázaly určit, která dieta komu vyhovuje, poznamenávají autoři (stejný zdroj).

Dodržování v čase

Metaanalýza z roku 2014 připojuje své doporučení k jednoduchému kritériu: nabídnout dietu, kterou pacient dokáže dodržet (Johnston a kol., 2014).

Druhá metaanalýza, zahrnující 27 studií, vyčísluje dodržování programů na hubnutí. Průměrná míra činí 60,5 % a s délkou klesá: 69,9 % u programů kratších než 12 měsíců, 53,0 % u programů na rok a více (Lemstra a kol., Patient Preference and Adherence, 2016).

Dvě páky tyto míry zlepšují, faktorem 1,65 vedení setkání a 1,29 sociální podpora (stejný zdroj).

Délka zůstává citlivým místem po skončení programů: přehled Halla a Kahana uvádí, že v metaanalýze 29 studií se více než polovina zhubnuté hmotnosti vrátí do dvou let a více než 80 % do pěti let (Hall a Kahan, Medical Clinics of North America, 2018).

Obezita a poruchy příjmu potravy: odborné vedení

Zde popsané studie se týkaly dospělých bez diabetu (Gardner a kol., 2018). Jiné situace vyžadují lékařské sledování, kterému se tyto protokoly nevěnují.

Světová zdravotnická organizace (WHO) klasifikuje obezitu jako chronické a recidivující onemocnění; v roce 2022 žilo s obezitou 890 milionů dospělých (WHO, 2025).

U člověka žijícího s obezitou snižuje úbytek 5 % až 10 % hmotnosti riziko vzniku diabetu 2. typu (HAS, 2011).

Ve Francii Haute Autorité de Santé (HAS) požaduje, aby se nadváhou a obezitou zabýval praktický lékař v rámci plánovaného sledování (HAS, 2011). Varuje také před opakovanými dietami, jejichž výkyvy hmotnosti mohou být zdraví nebezpečné (stejný zdroj).

Poruchy příjmu potravy, mentální anorexie nebo bulimie, patří odborníkům vyškoleným v těchto poruchách (Assurance Maladie, 2026).

Nic z těchto výsledků nenahrazuje posouzení konkrétní situace, které náleží zdravotníkovi (HAS, 2011 ; WHO, 2025).